Václavu IV. (1361–1419)) se dostalo od svého otce, silného panovníka Karla IV., předem umetené cesty. Měl perfektní vzdělání a jeho pozice byla budována už od malička. Ve dvou letech byl korunován na českého krále, v devíti letech byl oženěn, v 15 letech se stal římským králem. O to víc mu chyběla samostatnost, rozhodnost a chuť ke správě země. Navíc panoval v těžké době – době moru, ekonomické krize, církevních neshod a papežského schizma. Nedokázal řešit problémy velké říše, často projevil slabost. Postupně přichází o své pravomoci, jeho vliv slábne, dočká se i potupy sesazením z trůnu, je vězněn a klidu nedojde ani po smrti. Přesto byl v té době nejdéle vládnoucím panovníkem – českou korunu držel celých 40 let.