K napsání literárního dokumentu o poruchách příjmu potravy přivedla Martinu Lupínkovou osobní zkušenost. V dětství trpěla anorexií, v dospělosti se potýkala s ortorexií, tedy obsesí zdravým stravováním. Potřebovala pochopit, proč se to děje právě jí a jestli má šanci svůj vztah k jídlu napravit. A tak se začala zabývat tématem samotným a přirozeně i příběhy lidí, kteří si některou z forem onemocnění prošli. Setkání s nimi pro ni zvlášť zpočátku nebyla jednoduchá, až příliš dobře věděla, o čem její respondenti mluví. Pocity beznaděje a vyčerpání ale časem vystřídal terapeutický efekt. S dokončením poslední kapitoly završila autorka i jednu svou životní etapu a věří, že kniha ‚Toho dna se dotýkám už málo‘ pomůže i dalším.