Když před 62 lety přišel do kin horor Psycho, nikdo přesně nevěděl, co od filmu čekat. Režisér Alfred Hitchcock ho natočil na vlastní náklady, protože produkčnímu studiu se zdál nápad přitažený za vlasy. Dnes už víme, že se z Psycha stala kultovní záležitost a že příběh o majiteli motelu, který má od první chvíle prazvláštní vztahy se svojí matkou, je zcela unikátní. V roce 1960 se ale musel každý přesvědčit na vlastní oči – částečně i proto, že kina zdobily Hitchcockovy kartonové podobizny, které divákům přikazovaly přijít načas a nikomu neprozradit zápletku.

V roce 1963 se pustil do dalšího hororu – Ptáci. Do hlavní role obsadil krásnou blondýnku Tippy Hedren, které si všiml v televizní reklamě. Hitchcock z ní sice udělal hvězdu, natáčení pro mladou herečku ale nebyla procházka růžovým sadem. Později režiséra obvinila ze sexuálního harašení a stejně nelichotivě mluvila i o podmínkách na place. Namísto mechanických figurín prý na ní režisér
vypustil v závěrečné drastické scéně skutečné ptáky. Ti byli dlouhých pět natáčecích dní přivázaní na gumách k jejímu tělu. Hitchcockovy filmy byly často násilné a mnozí se domnívají, že předobrazem pro takové scény byla často jeho vlastní fantazie a touhy. Ať už ale inspirace pocházela odkudkoliv, tempo, jakým chrlil nové kvalitní snímky, bylo obdivuhodné. Za svůj život natočil asi padesátku filmů, přesto ale nedostal jediného Oscara za režii. Zejména ke konci života, kdy mu docházely síly, měl pak hrůzu z toho, že upadne v zapomnění. I během svého života ale trpěl mnoha fóbiemi – měl strach z policistů, řízení, samoty, davů, výšky, vody nebo například i z obyčejných vajec.