Na Pražském hradě je 7. února 1311 korunován českým králem Jan, který je v Německu nazýván Jan Český, jinde na Západě Jan Slepý (Lucemburkové měli v genech krátkozrakost, ale Janovi se k ní přidala i další oční choroba – zřejmě zelený zákal) a u nás Jan Lucemburský – podle rodu z nevelkého hrabství na pomezí Německa a Francie, odkud pocházel. Začíná epocha Lucemburků na českém trůně a Janova 35letá vláda. Během ní získá nejprve pověst „krále Cizáka“, který z českých zemí především tahal peníze, ale později se budou historikové klonit k mnohem příznivějšímu hodnocení: právě během jeho vlády se české země rozrostly do soustátí Země Koruny české, v jehož podobě vydrží mnoho staletí. Bez jeho neuvěřitelného diplomatického talentu by sotva dosáhl takové moci a slávy jeho nástupce – syn Karel IV. O Janově smrti pojednává tato krátká a zajímavá epizoda.