Na pódium ho žene touha sdílet s fanoušky, co cítí, ale současně od dětství trpí velkým studem. „Jedna půlka mě velí: Jdi před lidi a říkej to! A druhá říká: Hlavně nechoď před lidi,“ přiznává zpěvák a textař Jan Unger s tím, že se během 22 let v kapele Zrní postupně propracoval od ne vždy úspěšné snahy svému strachu vzdorovat až k tomu, že každé další vystoupení vnímá jako humorné učení, jak se s ním naučit fungovat, a začíná se tím bavit. Vývojem prošla i motivace, se kterou oceňovaná skupina hraje. Počáteční přání žít život rokenrolových star vystřídal vyšší záměr. „Čím dál víc si uvědomuju, že to není už jenom o mně, ale že i já můžu lidem něco dát. A to něco je nějak povznášet, ulehčovat, nechávat odplouvat z té denní reality,“ říká Unger.